Katalog

Hněv je v nás něco velmi jasného a nasyceného. Když zuříme, jako by v nás vzplanul oheň. Pokud ho neprožijeme, obrací se dovnitř a začneme hořet zevnitř.

Držet hněv je velmi nepříjemné a těžké. Stojí to hodně sil a pozornosti. Potlačováním hněvu potlačujeme i svou sílu. Hněv pomáhá utíkat, dosahovat a přežívat. Pomáhá tvořit. Potlačováním hněvu směřujeme k úpadku a polovičnímu životu.

Tělesné reakce na hněv: soustředění, lepší vidění, okolí zpomaluje, zatímco uvnitř plane plamen. Tváře červenají, vypadáme živěji a krásněji.

Hněv jsem ztvárnila jako lávu prosakující skrz naši zbroj „uvědomělí lidé se nezlobí“.

Vyrůstá z hněvu. Kde hněv planou, strach spíš zamrzá a chladne.

Když cítíme strach, chceme udělat cokoli, jen abychom ho necítili. To, čeho se bojíme, je často neznámo — to, co nemůžeme ovládat, vyhnout se mu nebo předvídat.

Organismus vnímá neznámo jako smrt. Rozmotáme-li jakýkoli strach, dojdeme k pocitu neznáma, které nás potenciálně může zabít — i když v danou chvíli nezabije.

Právě obraz smrti mě vedl k prototypu Strachu — Baphometovi.

Strach je adrenalin. Projde-li člověk strachem a nezabije ho, cítí se živější. Přežití je vítězství.

Strach je mnohotvárný. Často je metaemocí, když se bojíme cítit jinou emoci. Únik ze strachu vede jinou reakcí či emocí — úder, útěk, strnutí. Na pozadí jsem umístila obličeje bez detailů.